Cítím se jako opadáná růže .

18. července 2012 v 3:14 | Ta co se chce vypsat . |  Deník...:)
Poslední dobou chci být pořád sama . Ne není to období kdy zase nic nejím a rozbijím celý pokoj ( radši nechtějte vědět co všechno jsem lidem zkazila ) . Nějak přemíšlím co ve mě dřímá a proč mě lidi nenávidí . Pořád jsou lidé záhadou tou nevyřešenou . Nechci aby lidi byli smutní kvůli mě , nechci bít ani povrchnou ani domíšlavou holku která nemá sen . Víte ten kdo si myslí že mě zná se mílí . Občas ty tajemství co jsem provedla už nesnesu pořád mít v sobě . Chci být tou silnou ale naopak ve vnitř jsem zraněná jako růže . Chybí mi táta , chybí mi jeho usměv který se nedal nahradit , on mě chránil . Tich 12 let co jsem tenkrát prožila byli nejlepší časem v životě . Umřel mi táta , a potom mi odešla nejlepší kamarádka . Ta co pomohla - taco byla hvězda a zahřátí srdce . Ztratila jsem své štěstí a pocítila jsem že srdce už nikdy nebude tak hřejivé jako předtím a cítím to pořád je studené jako led . Tatka ale vždycky říkavál i ten nejstuděnější člověk na světě má srdce . Ano , připadám si blbě když skorem pořád brečím , lidé říkají že brečím kvli blbostem jenže ty blbosti jsou moje city . Bojím se že už se nenajde osoba která mě vrátí ... I ada si našla svojí nejlepší kamarádku a já jí to přeju . Nechápu proč pořád někoho hledám ... nevím koho hledám . :( Asi listy mího květu který jsem ztratila . Trauma že jste na světě sám patří mezi kapitoly ty poslední v životě . Ale mám pocit že tatka mi něco dává ve snech obejmutí ve kterém je naděje , jenže ta naděje čeká na někoho na kterýho čekám dlouho .

Važte si svího tatku i mamku kterou mám moc ráda :) I kamarádu si važte jsou totiž štěstím v životě .




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terulle Bllondie Terulle Bllondie | Web | 18. července 2012 v 14:23 | Reagovat

Táta u tebe pořád stojí ... nevím jaký to je pocit ztratit nejbližšího člověka kterého v životě máš. Uvidíš že všechno bude v pořádku :). Vem si longboard a běž to vyjezdit ... bude ti líp :). Já vždycky vezmu deník a jdu se vypsat do parku. takovej klídeček tam je :).

2 Kačí Kačí | 18. července 2012 v 16:33 | Reagovat

Víš,já jsem si prošla jenom kouskem co ty.. Moje mamka měla rakovinu. Vim,jaký to je koukat na člověka jak se ti hroutí před očima a jak ho ta rakovina užírá. Nejhorší na tom všem je ta bezmoc.
Růžo,tvůj táta na tebe kouká z nebe dolů a určitě je na tebe moc pyšnej a ochraňuje tě..:)*

3 ThE...ThEes ThE...ThEes | Web | 18. července 2012 v 16:56 | Reagovat

Možná hledáš jenom toho pravého přítele kterému by ses mohla svěřit, jámám ten problém jsme sama aa někdy nevm komu se mám s tím svěřit..možná sem v něčem jiná.. s tátou mi je to líto..
rodiče bych si vážila ale věř mi někdy to nejde.. vím že jim lezu na nervy kdybys věděla co jsem všechno prováděla.. já .. až se za to stydím.

4 ramy ramy | Web | 19. července 2012 v 23:04 | Reagovat

Heh, vďaka. Som rada, že sa ti fotky páčia a teším sa na tvoje. Inak ti strašne závidím longboard.. ach, chcela by som :)) A neboj sa, určite si čoskoro najdeš nejakého skutočného verného priateľa :) (tatko ti ho/ju pošle :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama